Bloudění a prosba o radu

Ahoj všem.

Vím, že se sem tento článek trošku nehodí, protože narozdíl od ostatních je to spíš vyznání a prosba o radu.

Bývala jsem křesťanka jako mnozí z vás, pravidelně jsem chodila ke svátostem, žila duchovní život i vážně uvažovala o řeholním povolání. Už je to pár let zpátky, co jsem ale nevytrvala a Boha kvůli vlastní pýše a ambicím opustila a šla si vlastní cestou. Za nějaký čas jsem ale zjistila, že to není úplně ono a rozhodla se, že se vrátím. Jenomže to je těžší než jsem si myslela. Ač mám už všechny hříchy sepsaný a vnitřně se od nich distancovala, tak jsem ještě letos nebyla u zpovědi. Můj vztah k Bohu vyhasl natolik, že už ani nevím, kým Kristus pořádně je a proč v něj věřit. Nejsou to jen nějaké pochybnosti, ale už se opravdu tomu všemu cítím být napospas. Vedle toho mně trápí, že je kolem mě také spoustu lidí, kteří jsou na tom duchovně špatně nebo Krista ještě vůbec nepoznali, ale já jsem absolutně indisponovaná jim plodně pomoci nebo nést vůbec nějaké ovoce. Do kostela stále chodím, ale pořádně nevím, co tam dělám, protože ve mně Bůh už umřel. Hledám pravdu všude možně, ve východních náboženstvích a sektách. Už mnohokrát jsem chtěla sejít s knězem, ale bojím se budu otravovat nebo zdržovat. 

Omlouvám se za článek, který není asi úplně podle parametrů, ale už nevím na koho se obrátit, než na ty, kteří si možná prošli tím samým a už jsou z toho venku. Děkuju za každou radu.